Jdi na obsah Jdi na menu
 


Psí psycholog? Dnes i prý lidský psycholog?

2. 10. 2011

 Potřebují vůbec lidi psího psychologa? Podle mne ne, stačí se rozmyslet, jaký pes, jakého pohlaví pro mne bude vhodný a nenechat si poplést hlavu inzeráty, kde inzerent uvádí, že zrovna tohle plemeno nepotřebuje výcvik. Výcvik, rozumějme výchovu, potřebuje každý pes.

Každý pes potřebuje velké množství majitelova času, tudíž je dobré si rozmyslet, zda tento čas budu ochotna psu věnovat. Vyčůrání a destiminutová procházka, rozhodně pro výchovu psa nestačí.

Argumenty, mám velkou zahradu, tak pes nemusí na procházku, jsou nesmysl. Kde je socializace, která je v mládí nutná? Pes musí vědět, že svět za plotem není nepřátelský, ale naopak zajímavý.

Ani sebedražší kotec nemůže uspokojit potřeby psa, když tam tráví 24 hodin denně a majitel mu dá pouze jídlo a vodu. Tak začínají první problémy psa.

Každý majitel by měl přehodnotit také svou fyzickou zdatnost. Zvládne obří plemeno, které se mu líbí?

Proto je nutné se zamyslet, jak už jsem tu mnohokrát psala, zda je pro mne pes vůbec vhodný.

A nyní k psímu psychologovi:

Každý slušný výcvikář vám sám řekne, že předělat psa během krátké doby totiž nelze. A věřte, že i já si brala psy, kdy majitelé je měli uvázané na řetětu nebo zavřené v kotci a šli se schovat do domu, protože se báli. Psy nezakusuju, naopak. Takovéhle případy se snažím "ukecat". Prostě si ze psem povídám, jím u toho povídání, sedím na bobku a snažím se poznat, kde všude jsou spouštěče útoku. Důkladně si také popovídám s celou rodinou a snažím se je přesvědčit, aby mi nelhali a přiznali vše.  Člověk totiž dokáže právě svou nevědomostí a někdy bezohledností napáchat ty největší chyby.

Někdy může "ukecávání" trvat i několik dní. Prostě musím vše poznat, pak mohu teprve začít s nápravou. Nejen psa, ale i vztahu jeho majitelů k němu. Když znám "spouštěče agresivního chování", vždy upozorním, aby se takového jednání v budoucnu vyvarovali. Pak už záleží jen na nich.

Jen na ukázku příběh jezevčíka. Nyní si mnozí poťukají na hlavu, jak malý pes může být nebezpečný, oproti třeba kavkazanovi. Zde ale nepůjde o zkrocení, ale o nápravu psychiky.

Jezevčík ke mně přijel na hotel, košíček na tlamičce, prý mu ho občas mění veterinář v narkóze. Žije pod vanou a v košíku. Útočí, nenechá na sebe sáhnout. Majitelé odjeli na dovču a já měla tři neděle, abych mu vysvětlila, že život může být hezčí. Problém byl košík sundat. Pes byl neskutečně agresívní. Nakonec jsem si pomohla pohrabáčem, košík zachytla a stáhla. Pes zůstal stát. Nevšímala jsem si ho. Dala jsem do kotce jídlo a vodu, které jsem předtím ukázala. Následoval mne, ale vrčel. Kotec se mu zalíbil, asi mu připomněl útočiště vany. Kotec zůstal otevřený, ale pes rozhodně nehodlal vylézt. Druhý den jsem zkusila připnout psa na vodítko. Ošklivě zaútočil. Kupodivu kamarád pohrabáč, kterým jsem ho pohladila, byl snesen. Zahákla jsem pejska a on šel docela ochotně ven. Pak začalo ukecávání. Každý den jsem trávila hodiny sezením na trávě a cpaním sama sebe. Po týdnu to přišlo. Dal si piškot a očuchal mi ruku. Měla jsem v té době tady na hotelu milého jezevčíka Čendu, voříška Belinku a naší jezevčici Dášu + velkou pomocnici ovčačku Coru. Tenhle chudák, i když mu pejskové nabízeli hru, se nikdy nezapojil. Ubitá dušiška. Když majitelé přijeli, vyděsili se, že pes nemá košík. Když viděli, jak ho zvedám a mazlím se s ním, nevěřili. Majitelce jsem ho dala do náručí, pes byl klidný. Vysvětlila jsem jí, jak mají doma postupovat a aby se vyvarovali "spouštěčů".

Bohužel za rok přijel pes do hotelu znovu a v košíku.

Jak by postupoval onen psí psycholog? Srazil by agresorka na záda a vrčel na něho! Pomohlo by to?

Před časem jsem viděla právě tohoto člověka v tv, kdy nacpal nějaké léky do německého ovčáka, který byl v kotci v košíku. Když pes, asi vlivem sedalinu, přestával fungovat, vyvlekl ho ven, srazil na záda a vrčel na něho. Výsledek? Pes se počůral hrůzou. I předtím seděl v kotci a agrese žádná, spíš strach. Možná v reportáži to na mnohé mocně zapůsobilo, ale mne to naštvalo.  Věřím, že má ukecávací metoda by byla účinější.

Už jsem se tu párkrát zmínila v jiných článcích, že i můj poslední pes, Morgan, měl velké psychické problémy. Hodně spouštěčů jsem postupně objevila a varuju se jich. Nikdy jsem ho nesrazila na zem, nebila, naopak jsem mu dala jistotu, že má ve mne oporu a nenechám mu ublížit.

morgysek---aportik-9.9.2011.jpg

Je to tvrdý pes, jeho útok, díky nevhodnému výcviku by byl nebezpečný, bojoval by do posledního dechu. Nevzdal by se. Jak by skončil? A jak dlouho mi to trvalo? 2 roky!   Necháme hovořit p. šéfredaktorku a její článek.

 

"Psí psycholog" a mrtvý pes

Obvykle nekomentuji ani jiné časopisy a zaručeně pravdivé články v nich, ani názory mnohých. Proč také?  Ale již dlouhou dobu sleduji s hrůzou, jak se z osob, kteří mají mizivou zkušenost s výchovou či výcvikem psů stávají  „mediálně uznávaní odborníci“ právě na výchovu či převýchovu psů. Jak jejich „rady“ vychází v časopisech, jsou zváni jako porotci na různé akce atd.  Psy, kteří prošli jejich „převýchovou“, pak s majiteli potkávám zlomené, rozdělené, s absolutní nedůvěrou ve všechny lidi… Text, který vám přinášíme, mě ale natolik šokoval svou arogancí, že jsem se k tomuto ožehavému tématu musela vyjádřit...

Ilustrační foto A. Jungerová

Občanské sdružení MÍSTO
Dne 20. 8. byl Šaryk odvezen známým psychologem psů na převýchovu. Několikrát totiž agresivně napadl člověka a nikdo z nás neměl odvahu o něj za těchto podmínek pečovat. Šarykovi byla slíbena minimálně tříměsíční péče. Výše zmíněný člověk však od druhého dne nereagoval na e maily, nezvedal telefony a po necelých dvou týdnech jsme se dozvěděli, že nechal Šaryka z důvodu agresivity utratit.

odpověď R. Desenský:
„Pro dalšího psa na dožití tu jednak nemám místo a za druhé, tento pes odmítl komunikovat s kýmkoli, tedy i se mnou. Byl jsem jediný, který mohl vlézt k němu do kotce, aniž by mi šlo o život. Natolik pochopil, že jsem jediný jeho spojenec, přesto nebyl ochoten jakkoli spolupracovat."
„Nemám černé svědomí, že jsem nechal Šaryka odejít. Řekl si o to sám a já jen respektoval jeho rozhodnutí."

Je zvláštní, jak moc se lidé nechají ovlivnit médii a svého psa svěří do rukou člověku, ze kterého mají sami rozporuplné pocity. A pak mlčky přihlíží, jak se „odborník“ válí po jejich vyděšeném psu.  Jak na něj křičí, škube s ním a tvrdí, že je to pro jejich vzájemné dobro… Proč? Jedna paní mi se slzami v očích líčila podobnou scénu: „Nečekala jsem to, protože jsem si myslela, že když je v televizi a v novinách, je to odborník a pak to bylo tak hrozné. Křičela jsem na něj, ať feně neubližuje, ať ji nechá… Ale dostalo se mi jen lekce, jak tomu nerozumím, nejsem správný alfa jedinec.“

Prosím nedávejte své psy do rukou lidí, o kterých nic nevíte, přemýšlejte o všech radách, které od kohokoli dostanete či si je přečtete. Je to váš pes, váš vztah, vaše ZODPOVĚDNOST.

Stanislava Jansová, šéfredaktorka, jansova@pespritelcloveka.cz

Já si dovolím požádat, přemýšlejte a buďte zodpovědní na psa, kterého jste si pořídili. Na závěr si dovolím otázku. Tento psí psycholog, který dnes uvádí, že je i lidský psycholog, nemá náhodou sám velké psychické bloky, když se vyřadil z lidské společnosti, společnosti svého druhu? Chce vládnout jinému druhu, není někde chyba?

Autor Eva  , na fotce s aportem - Morgan do Dagy

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

DÍKY EVIČKO,

(Lidka www.zdvorakovasadu.wbs.cz, 26. 9. 2011 12:24)

MILÁ EVIČKO ,
DĚKUJI TI ZA TENTO ČLÁNEK KDO PANA PSÍHO PSYCHOLOGA POZNAL VÍ SVÉ ,JÁ BYCH PSYCHOLOGOVI PSA NESVĚŘILA ANI NÁHODOU A ŽE JSEM MĚLA DOST TVRDÝCH PSŮ ,SAMA JSEM S I S NIMI PORADILA A BEZ ELEKTRIKY ,OSTNÁČE A HRUBÉHO ZACHÁZENÍ ,DOBŘE JSI TO TU NAPSALA ,DÍKY .......A ŽE JE TO I LIDSKÝ PSYCHOLOG ? A KOLIK LIDÍ DÁ UTRATIT ?........

Re: DÍKY EVIČKO,

(Eva, 26. 9. 2011 12:34)

Lidi možná taky bude chtít utrácet. Všichni jsme měli někdy zkušenost se psem, co nad ním majitelé zlomili hůl, takže vím, že nejsi vyjímkou. Ale láska a důvtip prostě zvítězí. Jen jednou mne napadl briard u mne, kde se nic dělat nedalo, měl nádor v hlavě, tak ho nešťasní majitelé museli dát uspat, ale jinak je vždy řešení. Kdysi p. David, nevím, jestli jsi ho znala, nám vyprávěl, jak přes týden chodil mlsat k podobnému případu. Pes byl podle majitele na utracení, p. David ho ukecal a v následných letech s ním složil mnoho zkoušek. Byl to můj velký učitel. Dodnes se dělá jeho memoriál na hostivařském cvičáku. Škoda, že už tu tak dlouho není.