Jdi na obsah Jdi na menu
 


Americké metody - versus české 2. část. Znalec psí duše Cézar Millan

9. 7. 2012

Znalec psí duše - Cezar Millancezar-b.jpg

Znalec psích duší, Cezar Millan je ikonou všech pejskařů, co vlastně doopravdy pejskaři vůbec nejsou. Prostě si pořídí psa, někdy bohužel i více psů a nastává problém. Nenastal by, kdyby více přemýšleli. On ten problém, jak říká kolegyně Alena, za ně stejně nikdo nevyřeší, pokud nezmění přístup k výchově psa. A někdy k výchově sama sebe. Tam by měli začít. Přesto mnoho z nich vyhledává zázračné cvičitele, utrácí peníze, psa svěří člověku, který je v první chvíli oslní, ale pak se už nestarají, co se s jejich psem děje. Ale věnujme se videu. Mladý muž si pořídí dvě feny z útulku, protože tam byly ve společném kotci. Vůbec mu nedochází, že později, když feny bere, jako doplněk své image, výchova žádná, práce s nimi, zábava, prostě psí program naprosto o ničem, si na sebe šije bič. A není to plemenem fen. Prochází s nimi psí ulicí, kde se feny přestávají ovládat, když slyší štěkot ostatních psů a jsou schopné se vzájemně napadnout a pustit se i do majitele.  Není to až tak vyjímečné, zažila jsem dvě jorkšírky, které se napadly u mne v krámě proto, protože slyšely štěkat mé feny a panička jim neumožnila vyrazit ven za nimi. Chtěla přerušit jejich boj, což jsem jí v danou chvíli nedoporučovala a jedna fena boj vzdala. Tím si vyjasnily vztah. Zní to asi pro mnohé divně, jenže přerušený boj vede k dalším bojům. Pochopitelně, kdyby měly náhubky, bylo by to lepší, ale v danou chvíli bylo lepší počkat, jak vše dopadne. Pochopitelně, kdyby šlo opravdu do tuhého, zasáhly bychom obě. Těch pár šrámů se brzy vyhojilo. Feny neměly žádnou výchovu, takže když se k boji schylovalo, nebyla panička schopná nežádoucí chování nijak přerušit. Povel, jakýkoli, který by odvedl pozornost, prostě chyběl. Chodit v psích ulicích bylo nemyslitelné. Napadaly psy za plotem, posléze se pustily do sebe. Panička je chytala za kšírky, ale mnohdy skončila sama na šití. Když je ulovila, zvedla je do výšky a krvácejícíma rukama je odnášela od takového plotu, každou ve vzduchu, dokud se prý neuklidnily.  Možná řeknete, no jo, jorkšíry, ale ono nezáleží na plemeni. Stejné problémy jsem zažila u mnoha psů, kde výchova vázla. Hodně jsem slyšela, jak ten pes úplně přestane vnímat a zahryzne se do čehokoli. Ano, pes v afektu tak opravdu jedná. Je však třeba tyto situace řešit dřív, než nastanou. Obě ovčačky jsem měla vychované tak, aby jednání podobných jedinců tolerovaly. Nebylo to jednoduché, obě byly silně dominatní feny, ale povel naprosto respektovaly.  K pozdějšímu nácviku s jorkšírkama jsem obě feny použila. Protože je nejlepší léčba šokem, nechala panička obě feny, aby se přiřítily k plotu, vrátka nebyla zajištěná a feny dostaly povel volno. Úděs jorkšírek byl neskutečný, otočily se málem ve vzduchu a s řevem letěly ke své paničce. Ta měla nařízeno, aby si jich nevšímala. Mé feny naopak popadly míčky a vůbec si jich nevšímaly. Malé potvory dostaly zase sebevědomí a šly je napadnout. Ovšem měly smůlu, nikdo si jich nevšímal a ani panička jim oporou nebyla. Nenapadly se ani navzájem. Prostě je to vykolejilo. Daly jsme si tedy společně s paničkou pár místních psích ulic, a když viděly klid u mých fen, chovaly se úplně stejně. Byly paničkou moc chválené, brala to celé, jako zázrak, ale rozhodně to zázrak nebyl, pouze rychlé vyřešení momentální situace. Ani to není návod, jak postupovat, protože vždy se musí vycházet z mnoha aspektů. Jorkšírky už mohly procházet psíma ulicema kdekoliv  a panička zjistila, že povely nejsou šikana a vychovaný pes je fajn.

Ale trochu jsem odbočila. Je povolán psí odborník Cézar Millan. Já posuzuju skutečného pejskaře už podle držení vodítka, což uvidíte sami. Fena v tahu, psí znalec ochutnán, když nereagoval vlastně vůbec jinak, než její páníček.  Český výcvikář by začal nejdřív majiteli vysvětlovat principy základní poslušnosti. Zde však nezazněl jediný povel. Dále uvidíte použití ostnatého obojku, psí znalec se už uchýlil i k náhubku, tím měl začít, už to by třeba fenu trochu rozhodilo. Posléze je použit elektronický obojek, protože vše ostatní zklamalo. Fena je převezena do výcvikového střediska na půl roku. Zde se dostává v náhubku mezi klidné psy. Neútočí. To je jasné, žádný zázrak. Není blázen. Bohužel ale to je tak všechno, co znalec psích duší dokázal. Já osobně obdivuju, jak dobře se on sám umí prodat. Občas sice je jeho rada použitelná, ale většinou to, co předvádí je sestříhané a komerčně dobře prodejné.  O amerických metodách jsem tu už psala.

Trochu ještě dovysvětlím. Štěně jde k novému majiteli přibližně 5 měsíců staré. V té době pozná několik psovodů, protože ty americké chovky běžně najímají. Pak je prodané do rodiny, kde jeho výchovu musí zvládnout chůva, která se stará o děti. Na všechno jsou přece placení lidé. Když nejsou děti a chůva, pes roste, jako dříví v lese. Možná dostane pár lekcí v módní psí školce, kde se opět nebuduje vztah pes - majitel, ale naučí se na pamlsky pár cviků.  Když to majitele přestane bavit, šoupne psa do útulku. Miliony psů tak končí utracením. Pokud si ho nechá, v pravidelné hodiny přijde venčič, nebo se pes odveze kamsi za zábavou, která bývá spojena i s kadeřnickými a lazebnickými procedúrami. To se ale týká jen psů bohatších majitelů. Je to opět móda, tak proč se neukázat. Bohužel tyhle nešvary už začínají být i u nás.

Ne vždy to psi dobře nesou. Mám zákaznice, co vozí své pejsky k babičce nebo dědovi každý den a moc se diví, proč pejsky nejsou nadšením bez sebe. Dělají to proto, protože mají pocit, že pes doma sám trpí. Je to pochopitelně nesmysl. Naopak. Má klid, může se vyspat a být pěkně aktivní, až unavený majitel přijde domů. Jenže proto psa máme, ne? Abychom se mu věnovali, i když se nám vůbec nechce. Teda pravý pejskař, tak nepřemýšlí, ten se těší, až bude se svým psem. Pejskové, kteří ten klid nemají a jsou někam voženi, naopak problémy mívají a jsou to mnohdy problémy psychosomatické.

Zase jsem trochu odbočila, ale nedivte se, píšu a Holly mi neustále strká svůj zaslintaný míček, protože má pocit, že potřebuju trochu aktivity. Je po dlouhé procházce, ale asi bylo pohybu málo.

Tak se vrátím k videu. Psí znalec chce předvést, jak fena bude reagovat na smečku rozčilených čivav. Ani po půl roce výcviku se však nezadařilo problém zlepšit. Opět žádné povely, ale nasadí se elektronický obojek. Ten zabere. Video se zvolna chýlí ke konci, majitel obou fen se musí smířit s tím, že problém trvá dál, ale co, tak se časem pozve jiný znalec psí duše, nebo se psů zbaví. Vždy je nějaká cesta.........

Tak nerušenou podívanou.

 

 

Cesar Millan se vše co ví o psech naučil na farmě svého dědečka na venkově Mexiku, kde vyrůstal. Tam denně viděl, jak psi pomáhající lidem při jejich práci dělali vše co se od nich očekávalo, aniž by k tomu byly potřeba nějaké zvláštní příkazy nebo odměny. Cesar říká, že výchova psů na sousední farmě vždy vypadala tak, že je to zejména boj a vzájemné testování dominance, které mají ustanovit vůdce smečky. Na farmě jeho dědečka však nikdy nešlo o souboj mezi psy, Cesarův dědeček byl vůdcem smečky jen tím, že byl klidný a sebevědomý. To se stalo základem Cesarovy filozofie výcviku psů.

Cesar Millan cestuje po celých Spojených státech, už byl i v Austrálii a poskytuje rehabilitační péči psům a trénuje jejich majitele. Aniž by předem znal pozadí jednotlivých případů, navštěvuje Cesar domy majitelů psů a diváci sledují neuvěřitelné změny, které vznikají pod jeho klidným, asertivním vedením.

Tento seriál zahrnuje pohnuté příběhy, v nichž Cesar zachraňuje a rehabilituje traumatizovaná štěňata nebo poskytuje pomoc psům a jejich pánům, které postihly zlé časy.
V jednotlivých dílech se setkáme s nejrůznějšími rasami pejsků. Ale ať už jsou velcí nebo úplně malí, Cesar si s nimi hravě poradí.

Už od třinácti let Cesar Millan věděl, že se chce stát nejlepším cvičitelem psů na světě. Ale aby došel splnění svého snu, musel nejdřív emigrovat z rodného Mexika a vydat se bez jakékoliv znalosti angličtiny do Spojených států...

Teď jezdí po celém světě, píše knihy, připravuje DVD, tvoří školní výukové programy pracuje  pro vlastní nadaci. Kromě toho  natáčí Cesar Millan pro televizní kanál National Geographic Channel již několik let populární a mezinárodně ceněný seriál Znalec psí duše, v jehož rámci se vydává do domácností, v nichž si majitelé nejsou schopní poradit s chováním svých psích mazlíčků.

   

A jak se stát dobrým páníčkem svého psa? „Abyste byl dobrý vůdce smečky, musíte jí umět naslouchat.  Psi mají oproti člověku dvě skvělé vlastnosti. Nejsou schopni být racionální a žijí jen v přítomností. Proto se dokáží velmi rychle změnit.“

 

Zpracovala Eva
Dodatek:
 
Vypínám komentáře, protože si myslím, že na mnoho z nich je škoda el. papíru. Všechny komentáře jsou ponechány.  Pro ty, co mají potřebu mi to vytmavit, vidíte tu fotku o kousek výš? Copak má ta doga na sobě? Ohlávku! Tohle udělátko nedovolí psovi vztyčit hlavu, tím dát najevo, já budu vůdce. Já se servu, já budu dělat problém, nebo dám jen najevo, že jsem plný těchto myšlenek.  I tohle řadím do kategorie - psovod zklamal. Nikdy jsem nic podobného nepoužila, protože kdo používá, nepoužívá mozek, měl by vymyslet fintu, aby to nebylo potřeba, nebo je dobře placen za reklamu. Zde to bude druhá možnost. 
Vy, co mi tu lajete, máte problém se svými psy, proto hledáte pomoc. Když byste něco v životě s nimi dokázali, váš komentář by zněl, jako například ten zapadlý kdysi dávno od Lenka a draci.
Když napíše chovatelka, rozhodčí a člověk, který je kynolog tělem i duší, souhlasí se mnou.
Milí odpůrci, vřele doporučuji přečíst si zde mé články o výcviku a do editoriálu si zaskočit do rubriky mé současné Holly. Možná se dozvíte víc a určitě budete i překvapení, například výcvikem s detektorem kovů. A jednu radu si neodpustím, místo koukání na sestříhaná videa, zkuste tento čas věnovat pozorování svého psa, lecos vám napoví při hře a společně tráveném času on sám, to vám pak hodně usnadní jeho výchovu - výcvik , což je stejné a nedělitelné:-). Takhle totiž cvičím - vychovávám já. Učte se tedy od psa, toho svého psa, současného, ten další bude zase jiný a zas se budete učit, tak to je, stále se učíme od svých psů. Tohle video není bohužel moc kvalitní, ale tuhle hru si Holly vymyslela sama, takhle její vášeň pro jakoukoliv akci, je naprosto úžasná a maximálně využitelná pro další výcvik - výchovu. Dokáže takhle přemýšlet váš pes? Rozvíjíte jeho schopnosti ke svému prospěchu? Písněte, pošlete video. Ne naučené povely na pamlsky. Mimochodem, ani ty já nepoužívám.
Kdyby přesto se někdo nemohl udržet a musel mi vynadat, použijte prosím, mail. Vřele též doporučuji můj nový článek o výcvikových pomůckách těch, co to bez nich neumí. I FCI  se proti nim ohradila a zakazuje je. Ale to bychom se zase dostali k CM..........:-)
Díky  Eva

 

 

 

 

 NakupniCentrum.cz

 


 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přehled komentářů

Re: Re: Znalec psí duše

(Eva Hačmor, 10. 7. 2012 18:07)

Musím jen souhlasit. Díky za hezký komentář.

Re: Re: Znalec psí duše

(Lenka a draci, 21. 7. 2012 20:56)

S tím musím jen souhlasit, když jsem utahaná a nervozní nebo naštvaná z práce, nikdy se psama necvičím, to bych udělal víc škody, než užitku. A určitě je lepší, když se člověk naučí se psem zacházet sám. Když psa někdo vycvičí, tak to neznamená, že původnímu majiteli bude fungovat, když to s ním neumí

Re: Znalec psí duše

(Fany a miláci, 10. 7. 2012 13:54)

Ještě můj názor na elektrický obojek. Považuji ho za důkaz selhání páníka. Používala jsem tzv.stahovák, ale můj drahoušek velmi rychle pochopil a choval se vzorně. Také jsem ho používala po řádném proškolení!!! a nejen tak nějak. Dnes už nepoužívám. V jeho dramatické pubertě mi byl doporučován ostnáč, zejména kvůli rozdílu v síle. To jsem zavrhla rovnou, ubližovat jsem mu nehodlala. Puberta dala dřinu, stála mě dost nervů a slz, ale zase jsem posílila trpělivost a navíc jsme se víc sblížili přes všechny ty modřiny a po 3000 opakování :-DDD. Dokonce jsem se na fb dočetla, že někam - už nepamatuji - se dostal psík zdevastovaný žilitekovým obojkem - to se prý k řetízkovému přidají žiletky. To už není selhání, touž je úmyslné týrání. Co se týká všude prosazované asertivity, nekdy mi připadá agresivnější než agresivita přímá a otevřená. Ale to je věc názoru.

Re: Re: Znalec psí duše

(Eva Hačmor, 10. 7. 2012 18:14)

V životě jsem tento vynález nepoužila, myslím, že psovod by měl zapojit spíš mozek. Pracovala jsem hodně s problémovými psy, kdy to majitel vzdal, protože prostě nebyl výchovy schopen. Výcvik je totiž především o výchově. Stahovák sice používám, ale na nestahovacím očku. Jinak jen při počátečním nácviku chůze u nohy. Holt dostaly se k nám nejrůznější pomůcky, bez kterých se dá obejít. Minulý týden mi zákaznice líčila, jak bíglice jejich známého dostala výchovný, elektronický obojek, páníček při neuposlechnutí dal el. ranku, ale účinek byl opačný. Fena se vrátila za čtyři dny a bez obojku. Opět vše na základě sledování podobných nesmyslů amerických borců.

elektrika to asi nevyřeší

(Lenka a draci, 10. 7. 2012 22:38)

pravděpodobně bych opětovné setkání dvou znesvářených fen po pobytu v nějakém převychovacím zařízení udělala na neutrální půdě a ne jednu přivedla do nové smečky te druhé sokyně. moc mi to celé v tom centru nepřipadalo se zajištěným celoživotním účinkem. fena pouze přišla do jiného prostředí, k jinému člověku s jiným chováním a přizpůsobila se. ale jakmile nastane situace, za které se se svou sokyní doma serve, okamžitě tato reakce naskočí. a není to jen u rvaček, ale řady jiných chování. staří pejskaři vždycky říkali, že ke změně chování velice často pomůže změna majitele a bydliště. nejsem si jistá, že převychovávat každou fenu odděleně a pak je zase dát dohromady, nevrátí vše do starých kolejí. což se ukázalo hned na vycházce. a použití elektriky bez předchozího nácviku celkem logicky ještě víc obě feny může dovést k nenávisti k ostatním. najednou dostane prdu, protože se sápe po čivavách a začne je považovat za viníky té rány a nevíc je u toho ta druhá fena, takže ta za to může taky. je hodně případů, kdy se pes při tréninku s elektrikou jedním špatně načasovaným klikem začal prát. ale asi je to výnosný obchod, vždyť když se převýchova nepovede, tak se psovod buď vrátí nebo najde nového znalce, takže si i vzájemně přihrávají kšefty. měly jsme doma dvě feny, které se asi šest let nemohly ani vidět a prostě se spolu nestýkaly, přizpůsobily jsme kotce, venčení a bylo. jakmile se někde zapomnělo zavřít a podobně, byla z toho děsivá bitka na život a na smrt a tohle pořád dokola absolvovat bylo náročnější, než je mít odděleně a každou milovat zvlášť.

Re: elektrika to asi nevyřeší

(Eva Hačmor, 11. 7. 2012 10:30)

Díky Lenko, za velmi výstižný komentář zkušené chovatelky a výcvikářky. Naprosto souhlasím. Proto jsem schválně vybrala tento díl, kde se opravdu nic zdárného nepodařilo. I mezi mými fenami před lety zavládla nenávist a opravdu jsem též volila raději venčení a oddělené bydlení. Je to velmi náročné, když je víc psů, ale bylo to bezpečné. Psí dcera prostě chtěla svou starou matku zlikvidovat. A té šlo opravdu o život. Také měly poslední dva roky, co Cora žila oddělené výběhy.