Les psích duší Chocerady - Hačmor - výcvik

Holly Půlnoční měsíc - mé třetí narozeniny

Den předem mi panička udělala velikou radost, zkontrolovala baterku v detektoru a já se příšerně těšila, jak budeme hledat. Málem z toho sešlo. Už jsme byly na cestě a slyším telefon. Letím se dívat, co se děje a slyším, musíme zpět, vezou nám uhlí dřív. Panička byla zklamaná snad víc, než já, tak jsem se snažila jí utěšit, i když se mi to také nelíbilo.

Naštěstí uhlíř přijel docela brzy, tak jsme vyrazily znovu, panička slíbila, že telefon už brát nebude. Hledala jsem opravdu poctivě, jenže holt už tu trasu mám prohledanou, trochu jsme uhnuly stranou a já označila místo. Detektor pravil, že se nepletu,věřte svému psu, my se nikdy nepleteme, tak se panička připravila na opatrné vyjmutí předmětu z půdy. Po chvilce vykoukla olověná plomba i iniciálami BŠ. To se objevilo, až doma po umytí. S Lesem psích duší sousedí políčko, které kdysi pradávno, z doby plomby, patřilo paní Barboře Š. Byla ta plomba právě její? Našla jsem jí nedaleko. Panička nadšená, že si nevšimla, jak v dírce po plombě zůstal můj míček a jamku zahrnula. Hned jsem tam vrazila nos a míček vytáhla. Na co ta panička myslí?

Dorazily jsme do Lesa psích duší a po kontrole, jestli je všechno v pořádku, jsem se pořádně vylítala za aportem.

Cestou domů jsme potkaly Baka s paničkou, půjčila jsem mu míček a on, místo abychom dali pořádnou hoňku, radši jen poponášel můj aportek. Je mu jedenáct let, už z něho asi nic nevykřešu.Jukněte na video, snažila jsem se:-). A to jsem mu půjčila i míček. Na

Druhý den ráno mi vlezl do výběhu ježek. Bylo 5 hodin, to ještě chrním a najednou tohle funící a pichlavé stvoření. Začala jsem na něj rozčileně ječet, že ho tam nechci a on začal ječet na mne. Řvali jsme tak, že naše část kopce měla budíček. Panička přišla v pyžamu a ježek řval i na ní. Takhle prý ježka ještě nikdy ječet neslyšela. Mne okamžitě přestal zajímat, protože přišel na pomoc i páníček a ježka odnesl za plot. To už byl stočený, byli jsme v převaze. Blechy jsem nechytla. Snad ani nemusím dodávat, že druhý den byl zpět, ale nechal se vyhodit a mne už nezajímal.

Slavila jsem narozky. Dostala jsem tyranosaura rexe, míček by teda byl lepší, ale darovanému koni na zuby nekoukej:-). Páníček se při tom zvuku, co hračka vydává, chytal za hlavu. U všech videí doporučuji zvuk.

Miluju, když mi panička vymýšlí nové úkoly. Hned, jak ztiší hlas, vím, že bude překvápko. Ta filutka mi přivázala tkaničku na dvířka, co se otvírají bokem. Šuplíky dávám s přehledem, ale tohle jsem dala taky hned. Pak přišlo svlékání rukavic a ponožek, jednou si panička zavýskla, že jsem to vzala moc, tak jsem byla jemná a šlo to náramně. Tohle mne moc baví. Nakonec mi panička přivázala tkaničku na stará, sedlá vrátka. Sama má co dělat, aby je otevřela, ale výsledek prvního pokusu vidíte na videu. Nejdřív jsem se protáhla pro míček, ale povel jsem splnila. Prostě na mne nemá. Tyhle narozky jsem si prostě přišla na své. Mlsám v našem obchodě pravidelně, tak kvalitní úkol ocením víc.

Nejradši mám stejně lítání za aportem, když mi hází páníček. Ten dohodí přímo neuvěřitelně daleko, video je z Lesa psích duší, tam se může kvalitně rozmáchnout. Schválně mi napište, jestli někdo dohodí dál a může mi přijet házet.-)

Miluju pohyb a panička focení, myslím, že tahle fotka se docela povedla:-),ve vzduchu je míček i já.

 Vaše Holly