Hačmor - výcvik psů Chocerady

Komín je téměř roční westík a s veterináři má pár zkušeností, i když jeho občasné problémy byly vskutku kuriózní. Zaregistrovaní jsme u pana doktora Naxery.
14.4.2011 jsme jeli na naše první očkování (tedy první absolvoval u chovatelky) a Komín se choval vzorně, v ordinaci  jen dělal fóry s drápky, ale nic tragického. Očkování proběhlo bez  problémů, jen byla použita jiná vakcína, než před tím, tentokrát dostal místo Biocanu Duramune. Nic zlého netuše jsme odjeli domů, ještě nezbytná večerní procházka a hurá na kutě. Ráno, před odchodem do práce budím Komína, zda by se nechtěl proběhnout po zahradě a ozvalo se jen zakňučení.  Pokusila jsem se ho pohladit a málem mně kousl… Vyděsila jsem se a pokusila jsem se ho prohlédnout, ale jediná možná manipulace s ním byla, pokud byl zabalený do deky, aby se nemohl bránit. Bolest úplně po celém těle, nateklý bok, okolo místa vpichu horko. Okamžitě jsem volala do ordinace, velice ochotný pan doktor mi sdělil, že sice se připravují na operaci, ale máme přijet. Byli jsme tam snad během 15 minut.
Komín totálně apatický, koulel očima a jen tiše kňučel. Pan doktor se podivil nad megareakcí na očkování. Píchl něco proti bolesti, pak ještě nějaké vitamíny, či co. Nafasovali jsme léky domů, do očkovacího průkazu dostal obrovský červený vykřičník o alergii a bylo to. Komín byl za dva dny OK, přesně dle předpovědi pana doktora. Byla jsem mile překvapená (asi jsme působili hodně vyděšeně), že nám ani nepočítal léky na bolest a navíc se choval vážně skvěle.

Druhá návštěva na veterině byla ještě kurióznější. Byl červen, náhodou i krásné počasí, užívali jsme si procházek a jednou jsem si všimla, že Komín trochu pajdá na zadní tlapku. Ne stále, ale jen chvílemi. Na pohmat jsem nic nenašla. Druhý den bylo pajdání intenzivnější a tak jsem povolala i sousedku pejskařku, jestli jsem něco nepřehlédla. Vzhledem k chlupatosti jeho pacek, (nebyl vytrimovaný a je trochu chundeláč), také nic neobjevila. Třetí den jsem nevydržela a zavolala na veterinu - tentokrát na Madridskou, jelikož jsem přijela z práce pozdě a u pana Naxery pomalu končili.
Naštěstí ještě fungovali, tak hurá. Ochotný pan doktor Komína prohlédl, ten začal hysterčit, jakmile mu na tlapku sáhl. Ječel, jako by ho na nože brali. Ovšem, proč tak ječí, nám nesdělil, ani lékař to nepoznal. Takže hurá na rentgen. Ten byl v pořádku, a tak doktor rozhodl, že to asi bude natažené, že  má Komín "nepřiměřenou reakci na bolest" Nechtěl to říct na rovinu, že je to pošuk hysterickej. Tak jsem ho rovnou požádala, zda by mu mohl rovnou ostříhat drápky, než mu tu packu zafačuje. Začal stříhat. Nejdříve zdravé packy, a pak to začalo - zase řev a pak najednou ticho a následoval smích doktora i jeho asistenta. V kleštičkách drželi pěkně nacucané zrentgenované klíště!!! Nikdo jsme ho neviděli, i když bylo velké jako lentilka. Bylo přicuclé mezi polštářky a mezi chlupy lehce přehlédnutelné. Když jsme se pak koukali znovu na rentgen, tak tam byl vidět nějaký stín a to bylo to klíště. Tak jsme zaplatili Spot-on na klíšťata, injekci na bolest, RTG nám byl odpuštěn a s vesele cupitajícím westem jsme odkráčeli k domovu.

Tak to jsou zatím naše zážitky s veterináři, mám dojem, že veskrze pozitivní a doufám, že u toho tak zůstane.

Westík Komín a Petra Veverková

zpracovala Alena